Poprvé v Malajsii!

Nevím jak jste na tom se zeměpisnými znalostmi Vy, ale mně kdyby někdo před rokem řekl ať definuji Malajsii, začala bych chudobou, zemědělstvím a skončila u malých plechových domečků, což by mě asi moji učitelé z gymplu spolu s Malajsijcemi ukamenovali.. Po pravdě jsem o svých vědomostech začala pochybovat už v Londýně, odkud jsme nasedli na letadlo společnosti Malaysia Airlines a letěli 13 hodin do Kuala Lumpur. Hned při vstupu do letadla se na nás usmály milé letušky a po celou dobu letu se o nás staraly takovým způsobem, že si s klidem troufnu říci, že to byl můj nejpohodlnější let.

Byli jsme proto rádi, že máme možnost navázat spolupráci s Malaysia Airlines a už v Čechách jsme se stali členy Enrich, což nám umožňuje sbírat body za letecké míle a nebo za ubytování v partnerských hotelech, jako je třeba hotel Hilton. Za nasbírané body pak můžeme dostat stříbrnou nebo dokonce zlatou kartu a váže se k tomu spoustu různých výhod – levnější lety, VIP check-in atd.

Protože v květnu jsou v Malajsii státní prázdniny a lidé oslavují, Malaysia Airlines nás vyslala na 10 dní vše zdokumentovat. Naší první zastávkou bylo město Kota Kinabalu, kde se každoročně koná Kamataan festival.

KAMATAAN FESTIVAL

Kamataan je festival bohaté sklizně rýže, který se slaví celý květen v Sabahu. Vyvrcholením oslav jsou státní prázdniny v Malajsii od 30. do 31.5. a v těchto dnech také probíhá každoroční soutěž krásy, kde se volí královna Unduk Ngadau Kamataan. Naší favoritkou byla finalistka z Kota Kinabalu, která se nakonec stala královnou Unduk Ngadau 2018!

Pokud jedete do Malajsie na tento festival a myslíte si (jako jsme si to mysleli my), že se oslavy odehrávají v celém městě Kota Kinabalu, mýlíte se. Pouze v areálu haly KDCA se slaví Kamataan a vy si tak můžete dát s místními rýžové víno (které má mimochodem 40%), zazpívat si karaoke, pořádně a levně se najíst, koupit si suvenýry, zahrát si tradiční malajsijské hry a nebo se podívat na soutěž krásy. 

KOTA KINABALU 

Kromě festivalu nás také překvapila bohatost kulturních a přírodních krás, které město Kota Kinabalu nabízí svým turistům. My jsme bohužel neměli moc štěstí na počasí. Pokaždé kolem polede začalo pršet a do noci déšť neustal, takže jsme se toho snažili přes dopoledne stihnout co nejvíc, ale stejně nás láká se ještě někdy vrátit a vyšplhat na Mount Kinabalu nebo pořádně prozkoumat mořská dna.  

O návštěvu tropických ostrovů jsme se nemohli za žádnou cenu připravit, jen jsme neměli čas vyhledat nějakého rybáře, kterého bychom finančně podpořili za krásnou romantickou projížďku, takže jsme ze zoufalství zvolili cestovku a náš výlet probýhal asi takto:
Z hotelu jsme se dostali autem a lodí ( s tunou číňanů navlečených v neoprénu, co byli připravení na to, že kdyby se auto zřítilo do vody, budou rovnout šnorchlovat ) na ostrov Manukan. Během cesty jsem měla pocit, že jsme se ocitli na Maledivách, ale podmínky organizovaného výletu nám ani trochu nevyhovovaly. Potápět jsme se mohli pouze před bojkami, vycházka na ostrově na nás byla příliš časově krátká a jídlo formou BBQ na pláži nám moc nejelo, hlavně já si jako vegetarián ani neměla co dát. Po přejezdu na další ostrovy – Gaya a Sapi – začalo pršet natolik, že jsme si ani nemohli sjet zip-line nebo se projít džunglí, proto jistě chápete, že bych se do KK chtěla někdy vrátit a ostrovy si v klidu projet po svém.. 

Pro milovníky moderní islámské architektury se Kota Kinabalu pyšní druhou největší mešitou v Malajsii. Mě osobně na stavby moc neužije, ale tahle s vodním příkopem je naprosto dokonalá.

MARI MARI

Kdo z Vás se stejně jako my zajímá o tradice místního lidu, kulturu a historii národu, určitě bych doporučovala se stavit v kulturní vesničce Mari Mari. Nejen že je v krásné přírodě, ale dostanete i průvodce, který Vám na každém stanovišti vysvětlí spoustu zajímavých věcí a ještě během návštěvy ochutnáte tradiční speciality. 

Věděli jste na příklad, že si dřív kmeny vyráběli vesty, které je ochránili před otrávenými šípy ze dřeva?

Nebo že aby se žena vdala, musela umět rozdělat oheň z bambusu a muž musel ulovit zvíře a pověsit si ho na zeď? Nebo že při pohřbu, umístili zesnulého do pozice plodu, dali ho do nádoby spolu se zlatem a odvezli ho 5 km za vesnici?

Závěrem prohlídky jsme měli možnost se podívat na tradiční bamboo dance a dát si oběd formou bufetu.

KUCHING

Protože se v Borneu odehrávaly další oslavy sklizně rýže, přesunuli jsme se do severozápadní části ostrova – Sarawak. Kupodivu se festival opět nekonal v centru města Kuching, ale v malé vesničce Annah Rais Longhouse asi 60 km za městem. Očekávali jsme, že budem vysláni na velký festival, místo toho jsme měli možnost být součástí oslav malé bambusové vesničky o cca 100 lidech, což bylo mnohem příjemnější a obohacující, než zalidněný Kamataan festival. 

Annah Raise Longhouse

GAWAI FESTIVAL

Abych Vám lépe přiblížila, proč místní slaví Gawai festival, odchytla jsem si jednoho mísňáka, se kterým jsem udělala krátký rozhovor.

Mata Kanay

Gawai Dayak se říká festivalu, který se slaví každoročně od roku 1965 v Malajsii (ale pouze v části Bornea – Sarawak, kde je Dayakské obyvatelstvo) a v západním Kalimantanu v Indonézii. Festival trvá pouze dva dny a to během státních prázdnin od 31.května do 1.června. 

Historie Gawaie má počátek už v roce 1962, kdy Britská koloniální vláda vyhlásila “Sarawak day” jako národní den obyvatelstva bez ohledu na etnický původ. Dva roky poté byl “Sarawak day” oficiálně zveřejněn jako státní svátek, který také potvrdil vznik Federace Malajsie. Svátek se stal pro lid symbolem jednoty, aspirace a naděje pro komunitu Dayak.

“Hlavní podstatou festivalu je společně strávený čas.”

Mata Kanay, místní obyvatel vesnice Annah Rais, mi odhalil hlavní podstatu toho, proč lidé v dnešní době slaví festival. Pro ně je to jako den díkuvzdání, označuje bohatou sklizeň a čas na plánování nové zemědělské sezóny. Rodiny se sejdou a společně uvaří den předem tradiční jídlo, ozdobí vesnici a oslavují. Nejpodstatnější částí toho všeho je, že všichni z vesnice tráví čas společně. 

Prozradil mi také, že dřív festival slavili pouze v kruhu známých, dnes už za nimi přijíždí pár turistů ročně, kteří si s nimi zatančí sklizňový tanec nebo se s nimi do němoty opije. 

Když jsme viděli, jak si to všichni užívají, smějí se, jsou oblečení v tradičníc krojích, věděli jsme, že naše dlouhá cesta do Malajsie i na těch pár dní stála za to, proto jsme se rozhodli zůstat ve vesnici přes noc a finančně tak podpořit místní rodiny, protože během Gawaie se všechny peníze, co se vyberou ve vesnici rozdělují spravedlivě mezi všechny obyvatele, co se podíleli na jeho přípravě.

Poblíž vestince Annah Rais jsme uplně náhodou zabloudili do Hot Spring – horkých přírodních lázní. 

Kromě vesnice a festivalu jsme se stihli podívat i po okolí. Naší prioritní zastávkou bylo Semenggoh orangutaní centrum. Pro turisty je tam přístup pouze dvakrát denně, a to v 9 ráno a ve 14 hodin. My měli štěstí, protože někteří nešťastníci orangutany ve vyhrazeném místě pro návštěvníky vůbec třeba nezahlídli. Byl to nádherný zážitek vidět divoká zvířata ve svém teritoriu, se zoo se to srovnávat vůbec nedá.. Byli jsme napjatí, jestli nějakého uvidíme. Z ničeho nic jsme v dáli slyšeli šustění a křupání větví, když se ze zelených korun stromů vynořll dvoumetrový orangutaní samec! 

Naší další zastávkou byla Fairy Caves. Pokud se budete ptát místňáků na to, jestli cesta do jeskyně stojí vůbec za to, neberte jejich odpověď vážně, když Vám řeknou že je to malá jeskyně na hodinku. Mají nejspíš úplně jinou představu o tom, co znamená malý.. My se na štěstí nenechali odradit a vystoupali jsme po schodech do údolí ve středu země. Na místech, jako je tohle si říkám, jak je nádhera přírody nekončící. 

Kuching je starší město, které bylo dřív pod vládou Japonců, proto některé stavby jsou nevzhledné a polorozpadající se. My měli na ubytování štěstí, protože jsme od Malaysia airlines dostali pokoj v Hiltonu s výhledem na řeku Sarawak, slavný Darul Hana most a parlament.

Bohužel náš čas se krátil a my si tak nestihli Kuching pořádně projít, proto jsme si místo procházky kolem řeky (kde jsme zahlídli malýho krokodýla) zvolili projíždku na loďce při západu slunce. Podle mě je celý svět stejně nejhezčí z loďe a tady to platilo jednou tak!

Naší poslední zastávkou byla Sarawak cultural village. Trochu nás mrzelo, že jsme nedostali žádného průvodce a celkově to vypadalo jako středisko malých domečků, kde nikdo nebyl. 

Naštěstí jsme na konci prohlídky šli na divadelní představení, kde zaměstnanci skvěle tančili tradiční tance, takže jsme z vesnice odcházeli i přes to naprosto spokojení. 

Celkově na mě Malajsie a místní obyvatelé udělali velký dojem, je to moderní země, kde většina lidí umí anglicky, cestuje a je bohatá na přírodu. Určitě to nebyla naše poslední zastávka a rádi se sem někdy vrátíme, jen doufám že na víc, než na 10 dní.

A jak jste na tom se zeměpisem Vy? Jak byste definovali Malajsii? Navštívili jste už tuto zemi nebo se na to zrovna chystáte? 

Leave a Comment